Písně

108 – Ty jsi, Kriste, Boží Syn

Advent
adventvtěleníSlovo věčnékosmická christologietajemná přítomnostsestoupenínebeské královstvíTrojiceBoží sláva

Kdy se bude hodit

Nejbližší termíny z připraveného kalendáře na přibližně 40 dní. U každého je uveden zdroj.

Příležitosti

Použití při obřadech a dalších příležitostech, nezávisle na datu.

Bohoslužba slova

Ostatní

AI doporučeníShoda 58 %
Proč ji AI doporučuje

Vyznávací píseň o Kristu jako věčném Slovu (Jan 1,1–3) s motivem tajemné přítomnosti 've způsobách tajemných' má kontemplativní náladu vhodnou pro reflektivní bohoslužbu slova. Adventní sezóna není překážkou, protože téma Slova se přímo pojí s teologií příležitosti.

Další doporučení z direktáře

Období a příležitosti uvedené v Direktáři pro varhaníky, i mimo nejbližší termíny.

Doba adventní
Přijímání · s. 17
Direktář
Hrajeme písně z odd. 101 ad. Advent má dvě části rozdílného charakteru: 1. Období od začátku adventu do 16. prosince — hlavní myšlenka je druhý Kristův příchod ve slávě. 2. Předvánoční týden od 17. do 24. prosince — liturgie připomíná události bezprostředně předcházející narození Páně. Tuto skutečnost je dobré zohlednit i při výběru písní ve všední dny, např. v prvním období zvl.: 101, 109, 121, 123, 126, 127, 128, 129; v předvánočním týdnu zvl.: 102–117, 122, 124, 130. Je dobrou tradicí zpívat přede mší ve všední dny 101 a v neděle 128. K přijímání podle potřeby přidáváme písně označené M₄, např. 106, 107, 108, 114–116, 127, též 603. Po mši jsou vhodné zvl. 117 (124, 140). Nezpívá se Sláva na výsostech Bohu (vyjma slavností a svátků).
Slavnost Zvěstování Páně
Přijímání · s. 32
Direktář
Ke mši 130 nebo 111, k přijímání 106, 108, na závěr 117, je možno též ke mši zpívat roráty (není vhodná 817 — je to slavnost Pána Ježíše, ne Panny Marie). OL též 181–186
Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchuDirektář

8. prosince 2026

Znění direktáře
130 (111, 112, 124) nebo písně z odd. 801 ad. (zvl. 801), k přijímání vhodnou adventní píseň (např. 106–108, 114–116, 127), závěr 117 OL též 185, 186
Přijímání · s. 46