Magnificat děkuje za Boží milosrdenství, povýšení ponížených a nasycení hladových. Tyto motivy souznějí s Martinovou chudobou, službou potřebným a nebeskou odměnou zdůrazněnou ve Vstupní antifoně.

Antifona o jednom chlebu a jednom těle vyjadřuje eucharistickou jednotu církve, za niž sv. Josafat zemřel.

Magnificat zpívá o nasycení hladových a o bohatých propuštěných s prázdnou, což dobře osvětluje Alžbětinu volbu chudých. Připomíná také Evangelium, v němž bohatý Zacheus rozdává polovinu majetku potřebným.

Mariin chvalozpěv oslavuje Boha, který shlíží na nepatrné, povyšuje ponížené a sytí hladové; tím volně doplňuje Evangelium o chudé vdově. Motiv jednoho těla také připomíná Kolumbánovu práci pro jednotu a rozkvět církve.

Antifona s Magnificatem spojující eucharistickou jednotu (jeden chléb, jedno tělo) s Mariiným chvalozpěvem — propojení díkůvzdání (eucharistia) s oslavou Božího milosrdenství.

Antifona cituje 1 Kor 10,17 — eucharistická eklesiologie jednoty: jeden chléb a jedno tělo. Obraz mnoha údů tvořících jeden celek skrze účast na jednom chlebu a kalichu přímo odpovídá teologii Církve jako Těla Kristova.