Kristovo vyvolení apoštolů navazuje na aklamaci „Já jsem vás vyvolil“; sloka 3 o dělnících na vinici a odměně ladí s podobenstvím o hřivnách.

Sloka 4 odráží Zj 5,12–13 s chválou Beránka a Krále. Píseň je ale určena apoštolům, proto jen střední jistota.

Sloka 4 oslovuje Krista jako 'Beránku a Králi náš' a odráží Zj 5,12-13 (vstupní antifona). Eucharistický motiv Poslední večeře (sloka 5) doplňuje královské téma, i když je píseň primárně ke svátku apoštolů.

Píseň přímo o povolání apoštolů, kteří opustili vše pro Krista (sloka 3) a rozsévali símě pravdy do dalekých lánů světa – odpovídá evangeliu o opuštění sítí i Prvnímu čtení o hlasu pronikajícím až na konec světa.

Píseň je přímo určena ke svátku apoštolů — opěvuje Kristovo vyvolení apoštolů, jejich misijní vyslání do lánů světa, Poslední večeři a prosí o jejich přímluvu. Sloka 1 cituje Lk 6,13 (vyvolení Dvanácti) a sloka 2 rozvíjí obraz rozsévání semene pravdy do celého světa.

Píseň opěvuje apoštolské povolání a misijní rozeslání — sloka 2 líčí rozsévání semene pravdy 'v lány světa daleké' jako obraz evangelizace a sloka 5 připomíná Kristův příkaz vyslání učedníků (Mt 10,16).

Zpěv o Kristově vyvolení apoštolů přímo odkazuje na apoštolskou posloupnost, v níž je svěcení zakořeněno. Sloka 5 připomíná Poslední večeři a úžas apoštolů nad darem Kristova těla — vzor pro nově svěcené služebníky.

Zpěv o povolání apoštolů Kristem — základ apoštolské posloupnosti kněžství; sloka 5 připomíná Poslední večeři a ustanovení eucharistie, kterou kněží zpřítomňují.

Oslava apoštolského povolání s eucharistickým rozměrem a přímluvnou prosbou; apoštolové tvoří základ společenství svatých a píseň evokuje nebeskou hostinu a Beránkovu slávu (Zj 5,12–13).

Kristovo vyvolení apoštolů (sloka 1, Lk 6,13) a jejich vyslání do světa s příslibem stonásobné odměny tematizují apoštolské povolání; sloka 5 připomíná Poslední večeři a ustanovení eucharistie, tedy základ kněžské služby.