Píseň je přímo věnována posvěcení lidské práce — prosba při začátku díla o Boží požehnání, vyznání marnosti práce bez Boha (Ž 127,1) a prosba o Boha jako pomocníka v povolání. Přesně odpovídá tématu příležitosti.
Prosba o Boží požehnání při začátku práce — sloka 2 cituje Žalm 127,1 a sloka 3 odráží Žalm 121,1–2; posvěcení denního díla odpovídá odchodu věřících do každodenního života.