Ujištění, že Bůh člověka neopouští a bdí nad ním, výrazně odpovídá vstupní antifoně „Neopouštěj mě, Hospodine“. Závěr o přivedení do věčné radosti souzní také s dnešní nebeskou radostí nad nalezeným.

Bůh nikdy neopouští spravedlivého, což odpovídá vstupní antifoně "Neopouštěj mě, Hospodine" a žalmu o spravedlivém.

Sloka 2 odráží dnešní antifonu ze Žl 23,1–2 obrazem Boha, který spravedlivého živí, opatruje a chrání. Závěrečná naděje věčné radosti zároveň odpovídá eschatologickému zaměření dne.

Sloka 2 představuje Boha jako toho, který spravedlivého živí, chrání a neopouští, a velmi těsně tak odráží Antifonu k přijímání o Hospodinu-Pastýři. Výzva k důvěře v protivenství doplňuje Evangelium o vytrvalé víře.

Boží prozřetelnost a věrnost spravedlivému — 'nepouští ze srdce svého, nad ním bdí' — odpovídá novoročnímu motivu důvěry v Boží vedení a ochranu do budoucnosti. Eschatologický výhled 'přivede nás do radosti'.

Bůh nikdy neopouští spravedlivého, bdí nad ním a přivede ho do radosti — sloka 1 odráží Žalm 121,3–8, tedy motiv Boží ochrany na cestě, klíčový pro rozeslání.

Důvěra v Boží prozřetelnost — 'Bůh nikdy spravedlivého nepouští ze srdce svého'; obraz Boží péče i na poušti a zaslíbení věčné radosti po smrtelnosti, vhodné jako útěcha nemocným.